Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ska je hudební styl původem z Jamajky.

Zrození jamajského SKA

Ska vzniklo směsicí tradičního jamajského folkloru a amerických stylů, jako byli Rythym and Blues a Jazz. Tradiční jamajskou hudbou bylo Mento, což je směsice karibských, afrických a evropských hudebních vlivů, používají se v něm jak evropské nástroje (housle) tak i africké (bonga,benjo), bylo populární hlavně ve 40. letech. V 50. letech se prostřednictvím amerických radií, která se dala naladit i na Jamajce, dostalo na ostrov Rythym and Blues (RNB) a stalo se velmi oblíbeným a vyhledávaným stylem. Postupem času ho začali hrát i místní soubory. Když se americké RNB začalo měnit na Rock"n"roll (Na Jamajčany byl až příliš agresivní) začali místní soubory mnohem více experimentovat s Jazzem a Mentem, vznikl Shuffle což byla právě směsice těchto dvou stylů. Shuffle byl předchůdcem ska a položil jeho základy. Většinu tehdejších hudebníků vychovala Alpha boy s´shool,která je vedla hlavně k tradičnímu jazzu. Po dokončení školy většina jejich žáků zakládá velké big bandové orchestry po vzoru amerických jazzových hvězd.

Koncem padesátých let minulého století byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/R&B zvukem. A v té době právě i na Jamajce vetšina souborů značně mění svoji tvář. Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových „šlágrů“ a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě. Přesto Jamajčané skórují a přicházejí s něčím naprosto novým.

Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytara a klávesy a nový hudební styl je na světě. Jmenuje se SKA.

Prvním, kdo využil tohoto rytmu, byl Ernest Ranglin společně s Cluett Johnson & The Blue Buster, kteří pravděpodobně ska i pojmenovali. Cluett Johnson je znám svým pozdravem Love skaskavoovie, ten samý při jiné příležitosti řekl : „Make the guitars go ska! ska! ska!“.

Rytmus ska byl odvozen ze „Shuflle“ a „Boogie“, které bylo v místních „dance halls“ velmi oblíbené. Kombinací populárních stylů jako je „mento“, „burron rhythm“ a stylů nových byly položeny základy první populární jamajské hudby. Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibských ostrovů, které s sebou přiváželi emigranti z Kuby (Laurel Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil zároveň se získáním nazávislosti a odjezdem Angličanů v roce 1962. Ska se na Jamajce stalo nesmírně populárním a hudební producenti jej začali šířit do zbytku světa. Tyto kroky mají plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako „National music of Jamaica“ na „World fairs v New Yorku“.

Texty měly několik podob od klasických popových popěvků, přes náboženské až po politicky orientované texty a texty odrážející sociální dopady života na Jamajce, často okořeněné místním nářečím „Patois“.

Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff , Prince Buster (vlastním jménem Cecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.

 Rude Boys

Rude boys byli klasickým prototypem rebelů, bouřících se proti ekonomickým tlakům a sociálním nerovnostem na Jamajce. Většina z nich byla bez práce a vzhledem k tomu, že často žili mimo zákon, byli také nazýváni „Scofflaws“. Svým oblékáním (černé sako, uzké kravaty, porkpie hat-klasicky klobouček) s oblibou napodobovali hollywoodské gangstery a texty této epochy odrážely jejich mnohdy nelehký život v ghettu.

Avšak i způsob, kterým na ska tancovali do jisté míry ovlivnil samotný vývoj tohoto hudebního stylu. Při tanci si osvojili mnohem hrozivější styl, než jaký byl běžný v tradičním stylu. Rytmicky pohybovali rukama dopředu a zpět a výsledkem byla mnohem ostřejší hudba. Basová linka byla více synkopovaná, stojící v protikladu lehkému a uvolněnému boogie stylu.

Pro zajímavost pár písní věnovaných tematice „Rudies“ : The Soul Brothers „Lawless Street“, The Heptones „Gunmen Comin to Tow“', Desmond Dekkers „07 Shanty Town“, Dandy Livingstones „A Message to You Rudi“.

 Od Rocksteady k Reggae

Často se lidé ptají jaký je vlastně rozdíl mezi Ska a Rocksteady. Odpověď není až tak jednoduchá, jelikož někdy Rocksteady lehce koketuje se Ska a jindy zase naopak s Reggae. Vycházíme-li z faktu, že Ska je dědečkem či chtete-li babičkou reggae, tak rocksteady zákonitě musí být jeho tatínkem či maminkou a je tedy jakýmsi pomyslným středem.

Jedno logické vysvětleni, které se můžete dočíst v podobě oblíbené historky na mnohých internetových stránkách je prosté: „Horké počasí roku 1966, tvrdošíjný ska beat a tempo lidí natolik unavovaly, že se zrodilo rocksteady.“ Rocksteady lze tedy chápat jako pomalejší ska bez náboženských textů. Jedním z reálnějších důvodu vzniku by mohl být vliv amerického soulu a místní soubory se stejně jako kolem roku 1960 i v tomto případě nechaly inspirovat. Také se v rocksteady mnohem méně využívali dechové nástroje, byly zatlačeny do pozadí a nebo jenom přizvukovali, mnohem větší důraz byl kladen na zpěv a basovou linku, která někdy připomíná roots reggae.

Nejpozoruhodnějším hitem Rocksteady éry byl beze sporu hit „The tide is high“ od kapely „The Paragons“, kterým se v osmdesátých letech nechala inspirovat kapela „Blondie“ a díky němuž získala patřičnou slávu.

Koncem roku 1968 se náhle kouzlo Rocksteady vytrácí a nahrazuje ho rychlejší styl. Jmenuje se reggae, v počátcích také reggay. Pojmenování dostal podle Rocksteady hitu kapely Toots and the Maytals — Do the reggay. Nejpravděpodobnějším důvodem vzniku reggae byla rivalita mezi místními producenty, kteří se snažili svrhnout nadvládu dvou nejsilnějších studií a to Studio one a Truassure Isle, vynalézáním nových hudebních postupů a inovací .Mezi hvězdy prvotního reggae (dnes zvaného early reggae) patřily kapely Pioneers, Toots and Maytals, Derrik Morgan, Desmond Dekker, Harry J all stars, Gaylads, Mr.Symarip. Texty nebyli ještě tolik náboženské, i když rastafariánství se už občas v textech vyskytovalo. Spíš se zpívalo o zábavě alkoholu a občas nějaká sociální kritika. Hojně byla využívána klavesová sola a nahrávány istrumentální verze. Prvotní reggae bylo oblíbené hlavně mezi britskými skinheady, proto je dnes označováné většinou jako Skinhead reggae. Začátkem 70.let se do reggae mnohem více angažují rastafariáni a africká tradice (např. nyabinghy bubnování) a reggae se začíná spomalovat a vzniká styl roots reggae, který si většinou každý vybaví pod pojmem reggae.


I neznalým, kterým reggae neříká téměř nic, se při jeho vyslovení vybaví jméno Bob Marley (1945-1980) a jeho skutečné hity jakými jsou „Could you be loved“, „I shot the sheriff“, „No woman no cry“ či „Buffalo soldier“.

Tenor saxofonista Cedric Brooks, z dnes již legendárního jamajskeho seskupeni The Skatalites, jaký vlastně Bob byl, odpověděl: „Bob? Bob was a cool man!“. Také nám sdělil, že Bob nechtěl zůstat uzavřený a tak opustil roots reggae a otevřel se světu. Takže pro všechny ty, jenž Boba berou spíše jako marketingovou postavičku malá dávka čehosi k zamyšlení.

Snad jen škoda, že již „méně“ známé, avšak pro zapřísáhlé reggae fans mnohem podstatnější postavičce Peteru Toshovi osud tolik slávy „nenadělil“. Mezi další postavičky,široké veřejnosti téměř neznámé patři například: Jimmy Cliff, Gregory Issacs, Toots and the maytals, The Heptones, Lee Perry, Greyhound, Dennis Brown, John Holt, Cornell Campbell, David Curley, Dillinger, The upsetters atd.

Zrození Britského Ska

Do Anglie se Ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počatku bylo nazýváno jako Blue beat. Prvním mezinárodním hitem byla píseň „My boy lollipop“ (Millie Small) nahrána v roce 1964 a vydána na Island Records. (V Česku známa též v podání Yvone Přenosilové.)

Mezi další pecky této éry patří „Guns of Navarone“ (Skatalites), „Carry Go Bring Come“ (Justin and The Dominues) či „Rudy, A Message to You“ (Dandy Livingstone). Na rozdíl od Jamajky v Británii se Ska hrálo společně s nově vzniklým Rocksteady až do roku 1968, kdy ho nahrdilo Reggae. Počínaje rokem 1969 se v hitparádě začínají umístovat hity jako „Monkey Man“ (Toots and the Maytals), „Long Shot Kick de bucket“ (The Pioneers).

 2Tone

Koncem 70. let s velkou popularitou reggae, vzniká také stále větší zájem o styly, které ho předcházeli. Tento zájemn vyvrcholil v roce 1979 v Anglii, díky kapelám jako byly The specials, Madness, Selecters, The beat, Bad manners, The Bodysnatchers a Hotknives. Tyto kapely začaly hrát předělavky původního jamajského ska, avšak byly ovlivněny doznívajíci punkovou érou, a proto byl 2Tone mnohem více kombinovanější a rychlejší než jamajské ska z 60. let. Většina kapel předělávala staré jamajské hity a fanoušci věřili, že jsou opravdu jejich. Slavná píseň od The specials A message to you Rudy je předělávkou stejnojmeného hitu od Dandyho Livingstona, píseň The Madness od stejnojmenné kapely je původně hit z 1. poloviny 60. let od Prince Bustera. The Selecters předělali zase jeden z největších hitů jamajského ska Carry go bring come od kapely Justin Hinds and Dominies. 2Tone hráli převážně angličtí hudebníci (většinou sídlící ve West Midlands), kteří vyrostli v 60. letech na jamajské hudbě a jamajských rytmech. Snažili se hrát podobným stylem, který kombinovali spolu se současným punkem a pop music. Nový hudební žánr je známý jako 2Tone, protože většina kapel vydávala svá první alba v legendárním nakladatelství Two Tone Records, založené klávesistou z The specials Jerry Dammersem. Další nakladatelství 2Tone stylu byla Stiff Records a Go Feet Records.


Jerry Dammers vytvořil i originální grafiku pro 2Tone, což je šachovnice, která se stala až do dnes symbolem ska. Většina lidí si šachovnici spojuje s rovností černých a bílých lidí, ale původně ji měl Jerry Dammers na svém skůtru a jednoduše se mu tento vzor líbil a tak ho použil. Za asistence Horace Pantera vytvořil Walt Jabsco postavičku rude boye, který se stal logem reprezentující 2Tone žánr. Založil ho na podobizně Petera Toshe z 60. let a zahrnul do něj i černo-bílý šachovnicový vzor. Počínaje rokem 1981 2tone éra pomalu upadá a i některé kapely přestávají hrát ska a přiklánějí se k jiným stylům, ale subkultury s 2Tone spojené stále přežívají a jsou věrni svým ideálům.

2tone éra dala ska skutečně nový rozměr v podobě energické rychlé muziky, sociálních a politických textů zaměřujících se na školu, práci, zločinnost, rasismus, ale i na pití piva a užívání si legrace.

Třetí vlna ska

Třetí vlna započala koncem 80. let hlavně ve Spojených státech díky kapelám jako Toasters, skapunkovým průkopníkům Mighty mighty bostones. Třetí vlna je charakteristická naprostou uvolněností. Začátkem 90. let některé kapely (jako uz zmínění Mighty mighty bostones) stále více propojují ska s punkem, mnohem více a agresivněji než The specials v 2tone éře, vzniká skapunk. Tato epocha se vyznačuje nevázaností, absolutní rozmanitostí a mixováním různorodých žánrů (skacore a kombinovani ska s dancehallem). Druhá doba zůstavá, avšak styly se prolínají. Zatímco v první vlně je středem ska Jamajka a ve druhé vlně Británie, třetí vlna již doslova útočí na celou planetu. Kapely vznikají po celé Evropě, Severní i Jižní Americe, ale i Asii a Austrálii. Třetí vlna dává šanci jak souborům novým, tak i legendám. Na turné se opět vydávají legendarní The Skatalites, Desmond Dekker, The Selecter, The Hotknives či Mr.Reviews a Skarface.